-všechny stažené obrázky nejčastěji stahuji z googlu,deviantartu atd....
-samosebou,jako každý jiný blog stáhnu nějké obrázky nebo články z jiných blogů,ale pokaždé si to uložím do pc a málokdy se stane,že to co jsem stáhla dám na blog hnedka
-rovnou se omlouvám těm,kteří by tu našli článek nebo obrázky,který jste zhotovili osobně nebo stáhli,ale jak už jsem zmínila stahuju stahuju a dávám pozdějš :)
-jinak doufám,že se vám tu líbí nebo bude líbit a kdokoliv bude mít návrh na nějaké zlepšení blogu nebo nějaký článek šup sem s ním (beru i kritiku-vždy se hodí,aspoň zjistím co tu mám totálně zkoněný a nebo,že ten dotyčný je absolutní pako...) O_o

1.Life Clumsy Vampiress-Bolestivé vzpomínky

25. ledna 2010 v 23:18 | Angelique Darling |  Life Clumsy Vampiress
Raz,dva,tři……deset,před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát nebo nebudu hrát!
Mladý kluk s bronzovými vlasy se otočí zády ke stromu a před ním stojí asi sedmiletá malá holčička s čokoládově hnědými vlásky a s krásným úsměvem na tvářích.
Zoe copak jsem ti neříkal,že nemůžeš stát za mnou?!zvýšil hlas mladý klučina.
Ale Edwarde!uculila se…
Ne Zoe! (čti Zouí) Já už s tebou nehraji!škádlil ji Edward.
Snažil se tvářit vážně,ale smutný výraz malé holčičky ho donutil k úsměvu.Hlavu měla sklopenou a dlouhé vlásky jí spadli ze zad na hruď.
Edward jí jemně chytl za její malou kulatou bradičku,odhrnul jí pár neposlušných vlasů z obličeje a usmál se na ní kouzelným úsměvem.
Jak bych si s tebou nemohl hrát.Co by jsi pak dělala?Akorát by jsi se unudila k smrti a nebo by jsi k ní někoho dohnala.Ještě že jsem imunní….Smích….
K jeho smíchu se po chvilince přidal pištivý smích Zoe.
Byli si tak podobní.Jejich zelená očka jim svítila štěstím,úsměvy byli široké,upřímné a krásné.I podle rysů jejich tváře by jste usoudili,že se jedná o sourozence.Byli jak dvojčata,až na pár odlišností…On byl o tři roky starší.Na svůj věk byl hodně inteligentní a rozumný,i když to tak někdy nevypadalo.Jeho sestřička,až na tu podobu byla jeho přímí protiklad…

…devět,deset.
Zoe se otočila,rozhlédla se kolem do kola a zastavila se pohledem na poli s žitem.Kousíček od místa kde stála vyletěl pár holubic.Rozeběhla se a skočila…BUM…
Měla pevně zavřená očka a ne a ne je otevřít.As tak minutu jí trvalo než si uvědomila,že dopadla na měkké…
Otevřela jedno oko a pohlédla na to pod sebou.Než stačila otevřít druhé očko zakřičela: Mám tě!...Smích… Paní jsi mě Zoe! Darling …Smích…

Doktorko Darling!
Paní doktorko!
Paní doktorko!
Můj pohled spočíval na bílé zdi se světle modrým pruhem.Párkrát jsem zamrkala, i když to nebylo nutné a pohlédla jsem na mladou sestřičku volajíc mne.
Ano co se děje…emm…pohlédla jsem na jmenovku připnutou nad jejím pravým prsem.Je tu nová ještě jsem jí neviděla,proto si nemohu vzpomenout na její jméno.
Předběhla mě. Marry…
Jo Marry…promiň mi….(tak potupné) copak potře…
Potřebují vás na sále 3.Nemohou zastavit krvácení.
Ano hned tam běžím.Vstala jsem a jen tak ze zvyku jsem se napila,už studené kávy.Usmála jsem se na ni a vyrazila ven na chodbu.Šla jsem rovně,pak jsem zatočila doprava a na konci chodby doleva.Hodila jsem na sebe zelený oblek a přes pusu jsem si uvázala masku proti zápachu.Vlastně jsem jí vůbec nepotřebovala,stačilo zadržet dech.Je to jen lidský výmysl,přes který neucítíte nic,tedy kromě hnusného zápachu dezinfekce.Vyjde vám to nastejno.

Vešla jsem do místnosti plné přístrojů,doktorů a sestřiček.Jejich pohledy jsi mě prohlíželi od hlavy až k patě.Nemusela jsem znát jejich myšlenky.Na první pohled bylo vidět co si myslí.Konečně jsem se uráčila přijít! V duchu jsem padala smíchy na zem,ale moje tvář se tvářila vážně a nezúčastněně.Mezi nimi vznikla škvírka kam jsem se měla postavit.Moje oči hledali sestru připravenou podat cokoliv.
Sestři jehlu prosím…
Sklonila jsem se nad krvácející ránou a začala šít.Občas si říkám nebýt mě pár lidí by tu nebylo.Už sem se zúčastnila s hodně případy hrozícím vykrvácením a vždy strach byl oprávněný.Dělala jsem,že opatrně a důkladně šiji ránu,ale mezitím jsem nenápadně přejela prstem krvácející místo,které se stačilo zacelit během jediného mrknutí všech v místnosti.Jako pokaždé nikdo nic nepostřehl.Je to zvláštní.Dalo by se říct,že mám dar přitahovat na sebe všelijaké maléry.Kdyby přišli na to,že stačí jediný můj dotyk a jakákoliv rána se zacelí nebo bolest zmizí,tak mě na místě upálí nebo šoupnou ztřeštěným vědcům na pokusy.

Vzpomínky z mého šťastného dětství s bráškou Edwardem,kterého mi vzala Španělská chřipka,tak jako zbytek rodiny mě stále pronásledují….Ani rychlá jízda autem mi je ani na chvilku nevymaže z hlavy.Nechci se jich zbavit,ale tím jak jsem ho ztratila je to o to víc bolestivější,i když už ubylo 96 let…stále to bolí….

Ufff…konečně doma…mnooo doma? To se říct nedá.Vždyť je to hotel…smích…
Charlie…Charlie…čičííí
Mno ahojky.Ty jsi zase spinkal ve skříni co…smích…
To je můj kocourek Charlie.Je mu 72 let.Je vázaný s mým životem.
Našla jsme ho jako malé nemocné koťátko.Vyléčila jsem ho a nechala si ho.Nejsem si jistá,proč žije tak dlouho,ale jedno vysvětlení proto mám…Ne že by ti,které jsem za svůj dlouhý život vyléčila byli nesmrtelní,ale Charlie…..Byl první koho jsem vyléčila!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 R.A.C.H.E.L R.A.C.H.E.L | Web | 26. ledna 2010 v 17:39 | Reagovat

http://psikockyakone.blog.cz/1001/sonc-1-kolo#komentare ty vis uz z prviho blogu ;-) PLSKY HLÁÁÁÁSNI!!!

2 VendýseQ VendýseQ | Web | 28. ledna 2010 v 19:03 | Reagovat

úpa úpa úpa super !! :-) až bude další dílek prosím písni ;-) děkuju :-)

3 Ew!!!šek = AFFs Ew!!!šek = AFFs | Web | 17. února 2010 v 18:14 | Reagovat

Ty jo fakt pěkná povídka ;-) moc se mi to líbí :-) kdyby jsi vydala kníku stopro ji čtu ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama